03 červenec
2018
KATEGORIE NOVINKY

Míč byla má jediná hračka, říká reprezentant Dočkal

Jan Sirový
Napsal JAN SIROVÝ
S fotbalem začal v rodných Poděbradech. Postupně jeho kariéra nabírala na obrátkách. Slavie Praha, Kladno, Sparta Praha, zahraniční kluby. A hlavně: reprezentace. Sen každého kluka. Bořek Dočkal, muž se skvělou kopací technikou, obrovským přehledem a schopností vymyslet něco geniálního. Prostě fotbalista, kterého by chtěl mít ve svém týmu každý klub.

Vy jste s fotbalem začínal v Poděbradech. Pamatujete si na své první fotbalové krůčky?

Samozřejmě pamatuji. Pamatuji si první trénink i zápas za přípravku v Semicích. Mám spoustu zážitků z fotbalového dětství pořád v paměti.

Kdo vás k fotbalu přivedl?

Můj táta. Mému fotbalu později obětovala mnohé celá rodina, ale táta mi toho času věnoval určitě nejvíc a pamatuji si, když mě vzal v Poděbradech na první trénink. Už jsem toho měl ale mnoho a mnoho odkopáno ještě před prvním tréninkem. Míč byla má jediná hračka.

A co váš první gól. Na ten si vzpomenete?

Na první gól si nevzpomenu. Mnoho mi jich v dětství zůstalo v hlavě a dokázal bych je popsat. Ale ten úplně první ne.

A nemůžu se nezeptat na váš první ligový gól. Na ten si vzpomenete určitě?

První ligový gól jsem vstřelil v dresu Slavie v Teplicích. Vyhráli jsme tam čtyři dva, bylo to při mém druhém nebo třetím startu v lize, takže to byl velký zážitek. A pro mou další kariéru důležitý zápas.

Vy jste jako malý dělal také gymnastiku. Bylo to tak, že jste ji bral jen jako doplňkový sport, nebo jste přemýšlel o tom, že nebudete hrát fotbal a budete jen dělat tento sport?

Pro mě byla gymnastika jako doplněk. Fotbal byl vždy na prvním místě a neuměl jsem si představit, že bych někdy dělal něco jiného. I když sport mě bavil obecně a vyzkoušel jsem si v podstatě vše, co bylo možné.

Pomohla vám gymnastika hodně ve fotbale?

Jsem přesvědčený, že pomohla. A že to byla důležitá průprava a zisk cenných pohybových návyků pro mou fotbalovou kariéru. Měla vliv na mou fyzičku, obratnost, naučil jsem se správně padat a tak. Dodnes jsem neměl v kariéře vážné zranění a jsem přesvědčený, že tato průprava s tím souvisí. Doporučil bych to jednoznačně jako doplňkový sport. Z každého sportu lze něco čerpat, získat návyky, zkušenosti, jiný pohled. Ty pak aplikovat v tom svém prioritním sportu a těžit z toho. Myslím si, že obecně mají vždy výhodu všestranní sportovci. Dnešní trend je spíš jednostrannost, zaměření dětí jen na jeden sport. To je škoda.

Jaké byly vaše vzory, když jste byl malý? Měl jste nějaké?

Nikdy jsem neměl jedno jméno, které bych obdivoval a tím hráčem byl posedlý. Ale samozřejmě jsem sledoval fotbaly různých úrovní a měl spousty oblíbených hráčů, od kterých jsem se snažil brát příklad.

Který trenér vám dal ve vaší kariéře nejvíc?

Je těžké jmenovat jednoho. V různých fázích kariéry mě ovlivňovali různí lidé a je těžké posoudit, kdo víc, kdo líp, kde bych byl, kdybych je nepotkal. Trenér Vnouček byl člověk, který mě přivedl jako dítě do Slavie. To byl zásadní krok. A řadu let byl nejen trenérem, ale i člověkem, který mě a mé rodině pomáhal zvládat náročné dojíždění a program. Z dospělého prostředí bych zmínil trenérský tým Lavička, Jílek, Svoboda. Pod nimi jsme se Spartou udělali titul a fotbal mě nesmírně bavil.

Už jako malý žáček jste dojížděl na Slavii, muselo to být náročné. Jak to šlo skloubit se školou?

Dojíždění bylo náročné, ale se školou nebyl problém. Měl jsem štěstí na lidi, vycházeli mi vstříc. Základní škola plus první dva ročníky gymnázia jsem ještě odchodil normálně. Poslední dva roky gymnázia jsem dodělal na individuální plán.

Co byste poradil malým fotbalistům, aby se z nich staly hvězdy? A co byste poradil jejich rodičům?

Nejsem si jistý, jestli je cíl být hvězdou ten správný. Ambice jsou pochopitelně velmi důležité. V jisté fázi kariéry se dá říct i zásadní. Ale dětem bych spíš poradil dělat, co mají rády a co je baví. Být součástí kolektivu, který je formuje i pro normální život. Nikdy mě nikdo nenutil trénovat, střílet sám na bránu, vyzkoušet jiné sporty a neustále soupeřit a chtít vyhrávat. Bylo to prostě ve mně. Strašně mě to bavilo. A to je asi jediný recept, jak jsem mohl u fotbalu tolik let zůstat. Radost a touha vyhrávat. Rodiče by neměli dítě do ničeho tlačit. Dát mu prostor, nechat ho vybrat svůj směr. Ale ve chvíli, kdy tam zápal je, dal bych mu maximální podporu. Tak jak jsem ji dostal já.

Bořek Dočkal

  • Narozen: 30. září 1988 
  • Výška: 1.82 m 
  • Váha: 72 kg 
  • Přezdívka: Dočky, Bóřa 
  • Kariéra: Slavia Praha, Kladno, Slovan Liberec, Konyaspor (Turecko), Rosenborg BK (Norsko), Sparta Praha, Che-nan Ťien-jie Čína) 
  • Zajímavost: s fotbalem začínal v Bohemii Poděbrady, prvoligový debut si odbyl na Kladně. První gól vstřelil ve svém třetím ligovém zápase proti Teplicím